Tech potápěči jsou extrémisti- mýtus nebo pravda?

Na začátku března jsem měla přednášku o jednom z mýtů technického potápění. Rozhodla jsem se, že toto téma zpracuji i do článku. Tak se na to pojďme podívat a tento mýtus buď potvrdit, a nebo vyvrátit!

Není extrémismus jako extrémismus…

Extrémizmus označuje vyhraněné ideologické postoje a krajní jednání, které překračují normy a často využívají agresivitu. Vybočuje z ústavních norem, je netolerantní, spojený s verbální či fyzickou agresivitou, výhružkami… To nám na to naše potápění moc nesedí, co?

Ale toto už ano…

Extrémní hloubky a náročné podmínky

Extrémně složité ponory

Potápěčský slang – extrémně šílený

Extrémní výstroj

Always look extrémně cool

Extrémní důraz na team

Extrémně striktní přístup, důraz na detaily

Extrémní hloubky a náročné podmínky

Velké hloubky a overhead?

Ano, ale jen v rámci našich limitů a kurzů.

V rámci svého prvního technického kurzu jsem se naučila skvělou dovednost, která je nezbytná pro všechny zodpovědné potápěče. Včas se zarazit.

K tomu super vraku je to už "jen" 10 metrů. Sice mám kurz do max 60m a nacházím se v 58m, ale…

Žádné ale. Mám kurz do 60m, ta hranice mezi riskováním a "jen se podívat trochu hlouběji", je tenká. Raději si na zážitek počkám a vrátím se na místo s adekvátním výcvikem.

Extrémně složité ponory

Ano, ale techničtí potápěči:

1. Tráví spoustu času plánováním

Proč nejdeme do vody hned? No protože si musíme dát kávu… 😃A naplánovat si ponor.

Jak vypadá plánování?

Zaměřujeme se na nasledovné body:

• Profil max hloubky a času

• Plán dekompresních zastávek, plán nouzové dekomprese

• Plynový management (např. pravidlo třetin, rock bottom)

• Plán pro ztrátu plynu, závady na výstroji

• Plán pro ztrátu buddyho

• Jasně definovaný okamžik obratu

Technické potápění minimalizuje improvizaci. Většina situací je předem promyšlená a natrénovaná. Čím méně překvapení pod vodou, tím méně stresu a krizových situací.

Je TEN extrémismus tedy v plánování?

Možná. Je to občas extrémně nudné. Ale extrémně nutné. 

2. Tráví spoustu času trénováním

Trénování je základ. A se správným parťákem to může být i zábava!

Jak se říká, opakování je matka moudrosti. A u potápění to platí dvojnásob. Svalová paměť funguje i pod hladinou a zautomatizování postupů nám ulehčí spoustu situací.

Extrémně šílený potápěčský slang

Jo, toto je extrém - vymyslíme www.diving.translate.com…?

Ano, v tech potápění máme slovo "leash" a není to to, co si myslíte! Nejedná se o vodítko na buddyho, ale o pomůcku na nošení stage lahví.

Ale chce to jen čas… 🙂 I já kdysi znala jen slovní spojení deco-beer a postupně jsem se do toho dostala. 🙂

Extrémní výstroj

Nosíme toho hodně? Ano. Ale každá jedna část výstroje má svůj význam a smysl.

Je extrémně složitá? Ne. Systematická. Čím jednodušší, tím lepší. Každý prvek má své místo, svůj účel a svůj postup použití a myslí na nejvyšší míru bezpečnosti. Počítá s většinou možných závad.

Always look (extrémně) cool

Základ je pohyb pod vodou, trim, vztlak… Každý technický potápěč chce být co nejvíce efektivní. A vypadat co nejvíce profesionálně.

Ale nejen to!

To, že tech potápěči nemají rádi barvy a jejich výstroj je především černá je asi taková pravda jako to, že miluji ryby (chápejte, úplná blbost 🙂).

Extrémní důraz na team

Ano. V technickém potápění je kladen velký důraz na potápění v teamu. Solo diving si raději necháme výlučně pro rekreační ponory.

Zároveň však každý v teamu myslí na individualitu jednotlivých členů. Ať už je to tepelný komfort (my ženy tu zimu prostě nedáváme), zkušenosti, výstroj, nebo jiné specifické potřeby. Ponor se vždy přizpůsobí podle potřeb a hranic nejvíce limitovaného člena.

Pomáháme si. Nad vodou i pod ní. Ne, že bychom si nosili navzájem flašky, ale půjčení si rukavic, čaj, pomoc při úpravě výstroje… a já občas vážně potřebuji zvednout ze stoličky… 😃 Úspěch i neúspěch slavíme i oplakáváme. Společně.

Briefing a debriefing

O plánování ponoru jsem se už zmínila. Ale co po ponoru?

Co zlepšíme? Co uděláme příště jinak? Co se nám povedlo? Jak jsme se cítili?

Komunikace je klíčem k úspěchu. Naším cílem je vytvořit bezpečné prostředí pro oboustrannou komunikaci.

A nezapomeňte, Váš instruktor nemá věšteckou kouli!

Extrémně striktní přístup

První a základní rozdíl mezi rekreačním a technickým potápěním je v přístupu… Rekreační potápění má přesně dané bezpečné limity, které umožňují snadno řešit krizové situace přímým výstupem na hladinu. Technické ponory se odehrávají za těmito limity. Ať už jsme v uzavřeném prostoru, nebo je naším pomyslným stropem dekomprese. Případné potíže je nutné řešit pod hladinou a následovat záložní plán. Právě striktní přístup je to, co potápěčům pomůže zachovat chladnou hlavu.

Přechod ze světa rekreačního potápění do toho technického není o odvaze. Je o velké disciplíně. Zodpovědnosti. Je o odhodlání na sobě pracovat. Není o překračování svých limitů, ale o jejich nalezení a uvědomění. Není to o adrenalínu. Nejlepší ponor je totiž ten, kde se nic neobvyklého nestane.

Jak vypadá ponor " tech extrémisty" a je opravdu extrémní?

Začneme plánováním, rozdělíme úlohy v teamu. Následuje příprava výstroje, buddycheck. Během ponoru se držíme plánu, ale zároveň si užíváme každou minutu pod hladinou. Zatancujeme si na decu a můžeme se vrhnout na poponorový debriefing. Na co se zapomíná a není vůbec oblíbená činnost? Péče o výstroj! Kdo se o ní pěkně postará, může za odměnu vybrat, jakým směrem se bude den ubírat dále: Pivo nebo káva?

Od toho rekreačního se tento ponor moc neliší, že? Technické potápění je vlastně o tom, že extrémně dodržujeme v zásadě rekreační postupy. Jsme extrémně rekreační!!!

Jak se z nebezpečného extrémisty stát EXTRÉMNĚ BEZPEČNÝM

Můj příběh

Když jsem začínala s potápěním, prošla jsem si snad všemi chybami začínajícího potápěče, jaké si dovedete představit. Proto jsem se rozhodla, že ze sebe dám špatný příklad se šťastným koncem.🙂

Pojďme se poučit z mých chyb 🙂

Potápění mi šlo prakticky od začátku, v tomto sportu jsem se doslova našla. Proto jsem poměrně rychle získala pocit, že jsem nesmrtelná a neohrožená. Zručnost mi sice nechyběla, ale soudnost a zkušenosti ano. Bohužel jsem si to uvědomila až ve chvíli, kdy jsem se dostala do nebezpečné situace na ponoru, který daleko přesahoval mé limity.

Často jsem zapomínala na to, že potápění je týmový sport. A že zpětná vazba je jedna z nejcennějších věcí, kterou si se svým buddym můžete navzájem dát.

Když jsem na osudném ponoru jen o vlásek utekla před neštěstím, uvědomila jsem si několik věcí. Před následky mé nezodpovědnosti mě zachránil dobrý výcvik a chladná hlava. Ale tu chladnou hlavu bylo potřeba ještě trošku srovnat. 😃

Aha… ono to jde i jinak- extrémně bezpečně

Co mě přimělo změnit úhel pohledu?

Najednou jsem zjistila, že potápění je krásné a bezpečné, jen když má nějaký systém, pravidla. Ztratila jsem ambice překonávat své limity. Spíše je bezpečně posouvat. A když to nejde, jen se zastavit a užívat si přítomný okamžik. A o tom to potápění je. O radosti. O zážitcích. A o skvělé partě kamarádů.

Co mi chybělo a já to našla a naučila se?

1. Zpětná vazba od buddyho/teamu:

Co zlepšíme?

Co uděláme jinak?

Co se nám povedlo?

2. Limity:

Vlastní limity

Limity kurzu

Limity výstroje

Limity teamu

3. Umění přiznat si chybu

Umění přiznat chybu a poučit se z ní

Umění nechat ego doma

Hmm… kdo si zase zapomněl zapnout zips na sucháči?

4. Komunikace

Komunikovat svoje obavy a poznatky (oboustranně)

Potřeba bezpečného prostředí pro komunikaci

A tak jsem se dala na cestu, která je možná trošku víc náročná, vyžaduje více soustředění, potlačení ega a občas vykročení z komfortní zóny.  Ale dává mi možnost si potápění užívat bezpečně a zodpovědně. Stále se učím. Protože člověk by se nikdy neměl přestat učit, vzdělávat a posouvat. A na prvním místě nemám rekordy, ale zážitky.

Závěr

Ano, prostředí může být náročné. Hloubky větší. Časy delší.
Ale právě proto je příprava důkladnější, výstroj redundantní a přístup systematičtější. Techničtí potápěči se mohou jevit jako blázni, kteří potápí nadlidské ponory. Ale ve skutečnosti jsou nudní. 🙂 Extrémně plánují, extrémně se plánu drží. A extrémně si potrpí na dodržování pravidel, bezpečnosti a tréninku.

Možná právě to je největší paradox technického potápění:

Čím náročnější ponor, tím méně prostoru pro punk. 

Tak co myslíte, jsou techničtí potápěči extrémisti? A pokud ano, je to vlastně špatně?