Psychika v potápění
Každý z nás si pamatuje své potápěčské začátky. U mě převažují krásné vzpomínky, ale zároveň si dodnes vybavím nervozitu před prvním ponorem. Stres není výsadou začátečníků – potrápit může i zkušené. A protože o psychice pod vodou se moc nemluví, chci sdílet své zkušenosti a několik tipů, jak ji zvládat.
Stres, úzkost ( "ten pocit, že něco není ok")
Ten pocit známe asi všichni. U někoho se počáteční stres projevuje jen nepříjemným pocitem napětí, někomu se zrychlí dech, přestane se soustředit. Běžná je i ztráta orientace, zmatenost, úzkost. Pokud se u potápěče objeví první známky stresu, je to velké varování. Protože od zdánlivě neškodného stresu je jen krůček k panice.
Tato situace se dá poměrně snadno zvládnout. Důležité je se zastavit a okamžitě signalizovat buddymu. Někdy pomůže i jen to, že s vámi kamarád naváže oční kontakt. Pocit, že nejsme sami je opravdu uklidňující. Zkuste zpomalit proud myšlenek. Soustředit se na dech. Uvědomit si, že není kam spěchat, že přece nemusíme ponor dokončovat za každou cenu. Pamatujte si, že nikomu nezkazíte ponor, pokud se necítíte na to v něm pokračovat. Není to slabost, ale ukázka toho, že jste zodpovědní.
A z pohledu parťáka? Co když váš buddy prožívá stres?
Udržujte oční kontakt. Na očích nejlépe poznáte, kdy stres sklouzne do paniky. Klidně parťáka chytněte. Vytvořte mu ve vodě pevný bod. Zvlášť pokud se nacházíte na místě, kde se nedá ničeho přidržet. Dýchejte společně. Ukažte si dlouhý nádech, výdech, "rozdýchejte" to. Doporučuji v ponoru nepokračovat, i když stres opadne. Převezměte kontrolu nad výstupem. Pokud si to situace vyžaduje, vystřelte bójku, hlídejte rychlost výstupu, stav vašeho parťáka, nikde se zbytečně nezdržujte. Ukončit ponor včas a bezpečně je nejlepší řešení.
Ideální je nedovolit, aby stresové situace vznikly. Prevence je základ.
Stres se nikdy neobjeví jen tak. Často se napětí do našeho podvědomí vplíží už na hladině. Ať už spěcháme, oblékáme se v rychlosti, nemáme jasný plán ponoru, řešíme problém s výstrojí, je nám zima… Faktorů na hladině je spousta. Já osobně jsem z tohoto důvodu několik ponorů úplně zrušila. Pokud se necítím stoprocentně připravená a klidná, do vody nejdu. Znovu opakuji, není to žádná ostuda. Naopak!
Pod hladinou může hrát roli špatná viditelnost, již zmíněný nedostatečný plán ponoru, proudy, chladná voda, tma, nevhodná směs (dusíkové opojení je velmi častý spouštěč), nevhodná výstroj- např. málo/moc olova, nedostatečný trénink… Faktorů je opravdu hodně. A navíc podmínky pod hladinou moc neovlivníme. V tomto případě je nejvhodnější nepřecenit své schopnosti. Stres je signál, který nám jasně dává najevo, že je čas zpomalit.
Panika
Panika vzniká, když se rozhodneme počínající stres neřešit a tělo nám začnou ovládat základní pudy a instinkty (přežití). Přestává fungovat racionální myšlení, reakce jsou nekontrolovatelné. Panika je tedy vystupňovaný stres.
Panika je asi největší strašák potápěčů. A přitom to není žádná neobvyklá situace. Bohužel- stává se to. Správný trénink, zkušenosti a příprava na ponor však dokážou panice předejít.
Proč je panika nebezpečná?
Panika může vést k nekontrolovatelnému výstupu. Zvyšuje se riziko barotrauma (zadržený dech- barotrauma plic, barotrauma dutin, očí…).
Další hrozba je nepředvídatelný pohyb a jednání, potápěč v panice může začít ohrožovat i svého buddyho.
Velký nárůst spotřeby plynů.
Vznik hyperventilace.
Za zmínku stojí i riziko dekompresní nemoci, ale vzhledem k tomu, že techničtí potápěči by měli mít svou psychiku pod kontrolou, tato situace by neměla nastat.
Jak poznat paniku?
Zatímco stres se dá zvládnout, panika znamená absolutní ztrátu kontroly. Poznáme jí podle několika základních signálů:
Oči nikdy nelžou. Nevidoucí pohled, rozšířené zorničky, vykulené oči.
Buddy vám neodpovídá adekvátně na signály, například na všechno ukazuje "ok". Nevnímá.
Nekontrolovatelné pohyby, snaha o výstup, může se stát, že si potápěč strhne masku, zahodí automatiku, nebo se rovnou vrhne na vás.
Co dělat, když mě zachvátí panika?
V případě, že váš stres spadne do paniky, málokdo dokáže jednat racionálně. Základ je okamžitě o svém stavu uvědomit buddyho.
Zastavit se.
Dýchat, vědomě se zaměřit na hluboké nádechy, výdechy, počítání do tří při nádechu a výdechu také pomáhá.
Paniku ale ve většině případů nejsme schopni zvládnout sami. Dá se ale předcházet jejímu vzniku a natrénovat zvládání stresových situací
Co dělat, když buddyho zachvátí panika?
Pokud panika vznikla v důsledku poruchy výstroje, nebo jiného problému, snaž se vyřešit jen akutní potíže, například "out of gas".
Je důležité navázat kontakt s buddym, jak oční kontakt, tak fyzický - chyť ho, stabilizuj.
Zabraň rychlému výstupu.
Dýchejte spolu, ukazuj nádechy a výdechy.
Zahajte pomalý výstup.
Převezmi absolutní kontrolu nad ponorem, pomáhej buddymu, pokud je potřeba (vztlak, kontrola automatiky v ústech…)
Na hladině nafoukněte svoje i buddyho BCD, ale většinou už v této době dojde k postupnému uklidnění.
Myslete ale hlavně na svou vlastní bezpečnost!
Hyperventilace
V souvislosti s panikou bych ráda zmínila i téma hyperventilace, která s panikou úzce souvisí. Tyto dva problémy spolu jdou ruku v ruce a z paniky může vzniknout hyperventilace a naopak.
Hyperventilace je v podstatě zrychlené a prohloubené dýchání, postižená osoba se "předýchá". To se sice může jevit jako neškodné, bohužel, opak je pravdou.
Nadměrné dýchání vede k narušení rovnováhy mezi vdechovaným kyslíkem a vydechovaným oxidem uhličitým. Tělo se zbaví příliš velkého množství Co2, který náš organismus potřebuje pro správnou regulaci dechu a prokrvení mozku. Právě pokles oxidu uhličitého vede ke stažení cév ( vazokonstrikci). To se může projevit závratí, brněním rukou, pocitem, že se nemůžeme nadechnout, nebo naopak vydechnout. Může se přidat bolest hlavy, pocení a změny vidění ( rozmazané vidění, nebo dobře známé tunelové vidění).
V krajních případech může následovat i bezvědomí.
Všichni známe starý dobrý trik na hladině- dýchání do papírového sáčku. Co ale dělat pod vodou? Tam sáček nemáme. 🙂
Navíc platí pravidlo "nikdy nezadržuj dech". Zkuste alespoň prodloužit nádechy a výdechy. Poté zahajte výstup.
I já se kdysi setkala pod vodou s hyperventilací. Naštěstí bez paniky. Mně osobně pomohlo zacpat si nos. Při hyperventilaci jsem se snažila nadechnout nosem, což samozřejmě v masce nešlo a stav to jen zhoršilo. Ucpání nosu mi pomohlo kontrolovat dýchání ústy.
Pokud zahájíte výstup, dýchejte. Nezadržujte dech, snažte se stále dýchat. Pomalý výdech je klíčový.
Přehnané sebevědomí
Panika a stres jsou známé všem potápěčům, jako rizikový psychický faktor při potápění. Já osobně si myslím, že za zmínku stojí i přehnané sebevědomí, touha něco dokazovat sobě i druhým a soutěživost. Ego do vody nepatří. Zbytečně se hnát za svoje hranice je zbytečné vědomé riskování. A bohužel spousta potápěčů za to zaplatila tou nejvyšší cenou- svým životem. Hranice by se měly bezpečně posouvat, ne zbrkle překračovat. Přiznat si obavy a strach je důkaz síly. A potápění není soutěž. Je to nádherný sport, ve kterém poznáváme sami sebe, svou mysl, učíme se pracovat se svou psychikou, relaxujeme. A v neposlední řadě- získáváme nová přátelství. A o tom to je. Nezapomeňte na to. Já tu chybu málem udělala. 🙂
Pojďme si to tedy shrnout
Psychika při potápění je často opomíjená, přitom právě ona může rozhodnout o tom, jestli si ponor užijeme, nebo z něj bude krizová situace. Stres, panika i hyperventilace jsou poměrně běžné reakce těla. Neignorujte stres už v začátku.
Základem je prevence. Vím, že tréninky jsou občas otravné a únavné, ale správný trénink je základ. Jen tehdy, když jsme si pod vodou jistí sami sebou a svými reakcemi, můžeme efektivně bojovat se stresem a zachovat chladnou hlavu. Trénujte krizové situace, závady na výstroji, nouzové výstupy… Psychika a reakce se dají natrénovat. Na to pamatujte.
Mluvme o psychice víc. Není to tabu. Naše hlava není nepřítel. Když jí porozumíme, může být tím nejlepším spojencem.
Starejte se o svou výstroj. Dejte si záležet na servisu, výběru. Vše by mělo perfektně sedět. Nechte si při výběru poradit od zkušenějších. Na výstroji se nemá šetřit.
Plánujte. Když má člověk jasný plán, ve kterém se počítá i s mnoha krizovými situacemi, hned je pod vodou klidnější.
Naučte se říct "ne".
Ne – dneska na ponor nejdu.
Ne – tento ponor je na mě moc.
Ne – ponor nedokončím, necítím se dobře.
Nepřeceňujte své schopnosti. Ale ani nepodceňujte.
Naučte se techniky jak zvládat stres.
Mějte pod kontrolou vztlak, výstroj, pohyb, trim.
Používejte správné směsi na ponor!!
Špatná zkušenost s dobrým koncem nám slouží k poučení se a zlepšení. Nevzdávejte to.
Ve chvíli, kdy se člověk cítí jistý sám sebou, připravený na všechny možnosti a nepřekračuje své hranice, tehdy si ponor může užít. Vždyť to je důvod, proč pod vodu chodíme. Pro krásné zážitky. Tak si to nenechme zkazit 🙂.
Zažili jste někdy krizovou situaci? Napište mi své zkušenosti a můžeme je vložit do dalšího článku. 🙂
Zdroj mých informací je https://www.daneurope.org/en/home