Malta druhá část- Karwela a Cominoland

Po nádherném ponoru na Um El Faroud jsme se rozhodli pro trošku náročnější, hlavně delší ponor. V plánu byly hned dva vraky najednou. A aby byla ještě větší zábava a trošku jsme si ulehčili plavání z jednoho vraku na druhý, rozhodli jsme se, že si půjčíme skútry. I na tento ponor nás doprovodil guide Mike a vzhledem k tomu, že lokalita se nachází blízko pobřeží ostrova Gozo, jeli jsme lodí. Ráno jsem si klasicky polomrtvá pobalila věci, poskládali jsme se do auta a vyrazili do přístavu. Moře bylo klidné a nádherně modrá voda přímo lákala k potápění. Nalodili jsme se a vyrazili za dobrodružstvím.

Zastavili jsme u ostrova Gozo a začali se připravovat na ponor. Jako první byla v plánu návštěva vraku Cominoland. Tato výletní loď měří téměř 35m a byla uměle potopena v roce 2006. Než byla přestavěna na loď sloužící turismu, využívalo ji Royal Navy jako minonosnou loď a nesla název M6.

Už z hladiny se voda jevila absolutně čistá a jen co jsme skočili z lodi, toto tušení se mi potvrdilo. Viditelnost byla absolutní. Skútrovali jsme směrem k prvnímu vraku, slaná voda mě příjemně hladila po tváři. Po pouhých pár minutách se před námi objevila siuleta Cominolandu. Počítač ukazoval hloubku 40 metrů, proto bylo naše zkoumání dost časově omezeno. Pěkných pár minut jsme ale měli, proto jsme odložili stage a skútry na palubu a vrhli se na průzkum vnitřních prostor. Oproti Um El Faroud se zdál vrak opravdu malý, nicméně na kráse mu to neubralo. Zvědavě jsme nahlédli do strojovny a jednotlivých salónků. Díky umělému potopení byl vrak opravdu dobře vyčištěn, nemuseli jsme se tedy bát poškození výstroje či zakalení prostorů. V duchu jsem se radovala i z očividné nepřítomnosti veškerého mořského života. Dokud jsem nezjistila, že můj skútr bez špetky studu okupuje prudce jedovatá Stonefish. Minimálně tak na první pohled vypadala a v tu chvíli mi bylo jedno, že v této oblasti by se pravé Stonefish nelíbilo. Pohlédly jsme si do očí se zjevným nepřátelstvím. Poté jsem dvěma prsty opatrně odepla skútr a s pocitem čisté prohry se odklidila do uctivé vzdálenosti. Třeba příště. Mike a Stano se zájmem sledovali můj tanec okolo neškodné ryby. Všechna čest, nijak to nekomentovali. Byl čas vydat se o vrak dále.

Skútry nás odvezly o několik desítek metrů dále. Vrak turistického trajektu Karwela je jeden z nejoblíbenějších vraků na Maltě. Byl vyroben v roku 1957 v Německu. Měří okolo 45m a potopen byl uměle v roku 2006. Známý je především díky nádherným schodům, které jsou dominantou potápěčských fotek. Stejně jako Cominoland se nachází v hloubce okolo 40m, jen malý kousek od stěny, na které jsme plánovali udělat dekompresi. Dekomprese prudce stoupala, naše průměrná hloubka na tomto ponoru se pohybovala okolo 36m. Proto jsme v rychlosti odhodili přebytečnou výbavu a vplavali do útrob Karwely. Pověstné schody se nedaly přehlédnout. Vypadaly opravdu jako z filmu a já se na chvíli ocitla v Pirátech z Karibiku. Téměř jsem slyšela zvuk varhan Davyho Jonesa. 🙂 Světla ubývalo a my se ponořili do tajemného šera, které celou atmosféru umocňovalo. Kromě schodů byla dechberoucí i strojovna a kormidla. Tento vrak mi učaroval. Vůbec se mi nechtělo ponor ukončit. Prozkoumali jsme palubu, propletli se okny sem a tam a bohužel nastal čas vrátit se do reality. Čekalo nás 35 minut dekomprese, naštěstí bylo stále co pozorovat. Vystoupali jsme po stěně a jednotlivé zastávky uběhly doslova jako voda. Nejdelší zastávku- v 6m jsme si krátili tím, že nás Mike učil kroužky z bublin. Povedlo se mi jen vyrazit si automatiku z pusy a dostat záchvat smíchu. Ale snaha byla! Profesionální bublinkovač ze mě evidentně nebude.

Dno v 6m bylo porostlé mořskou trávou a vlny s námi pohupovaly do rytmu přesýpaného písku. Bylo to neskutečně uklidňující a proto jsme si zcela dobrovolně prodloužili pobyt v 6m a jen si užívali přítomný okamžik.

Na hladině mě udeřila realita přímo do obličeje. Přesněji řečeno byla to vlna, ale realita zní více poeticky 😀. Nalokala jsem se slané vody a bezmocně se chytila výtahu, který mě měl dopravit zpátky na palubu. Tiše jsem si visela a snažila se vysvětlit, že je to pro mě úplně poprvé, co se potápím z lodi. Podle instrukcí jsem se nakonec dostala na výtah a nechala se nejen vyvézt nahoru, ale i odstrojit, protože na to už jsem zkrátka sílu neměla. Vysloužila jsem si několik shovívavých pohledů. Následně jsem objevila další věc, která pro mě byla premiéra. Sprchu na lodi!! Nadšeně jsem ji popadla do rukou a nechtěně zmáčkla tlačítko. Proud vody mě málem znovu srazil do moře. Mike se opatrně otázal, jestli je to poprvé, co používám sprchu na lodi, nebo poprvé, co používám sprchu obecně. Au… 😀 Tančící a zpívající jsem ze sebe smyla zbytky soli a vydali jsme se na zpáteční cestu. Vítr mi foukal do mokrých vlasů, kapky vody mi dopadaly na tvář a já cítila absolutní štěstí a volnost. Na tento ponor budu ještě dlouho vzpomínat a z hodiny a půl pod hladinou jsem si užila každou minutu (kromě té, ve které jsem zápasila se "Stonefish" o skútr!).

Pár info na závěr:

Rozhodně doporučuji neskončit jen u průzkumu Karwely. V okolí se nachází mimo Cominolandu i vrak Xlendi a Hephaestus. Na výběr je toho dost a je škoda vidět jen jeden vrak.

Na tuto lokalitu je super vzít si skútr. Potom je možný i ponor ze břehu. 

Mně osobně chyběla na deco stage s O2. Vzhledem k tomu, že nám nabídli jen EAN50, dost nám to zkrátilo možné deco, i když bottom gasu bylo díky skútru dostatek i na delší ponor. Příště už budeme vědet i my. :-) 

Je hodné příjemné udělat deco na stěně místo na volné vodě. Zvlášť v 6m se nebudete nudit. 

Ač se to nezdá, jedná se o celkem náročný ponor a deco skáče rychlostí blesku, zvlášť pokud se rozhodnete navštívit více vraků. Pozor na to. :-)