Když už nejde jen po potápění aneb meditace tak trochu jinak
Každý, kdo se věnuje potápění už pravděpodobně zjistil, jak je propojení těla, mysli a vodního elementu silné. Nikdy jsem nebyla typ člověka, který se věnuje meditaci józe nebo podobným uvolňujícím aktivitám. Než jsem se začala potápět.
Nebudu lhát. Trvalo to dlouho, než jsem se dostala do stádia, kdy jsem nemusela řešit vztlak, techniku kopu a mohla se plně oddat požitku, který mi potápění přináší.
Nedávno jsem zveřejnila článek o stresu pod vodou. Tak si pojďme připomenout i tu druhou stránku psychiky v potápění. Tu příjemnou a mnohdy velmi prospěšnou. Dlouho jsem hledala způsob, jak získat v životě stabilitu. Až později mi došlo, že odpověd mám na dosah- v činnosti, kterou jsem donedávna brala jen jako koníček. Ale potápění je mnohem, mnohem více.
Představte si ten moment, kdy se ponoříte pod hladinu. Vše ztichne. Zpomalí se. Starosti zůstanou na hladině. Smysly se zbystří. A s každým jedním bublinkovým výdechem cítíme, jak se naše tělo zbavuje stresu, který stoupá vzhůru spolu s proudem vydechnutého vzduchu. A po chvíli cítíme první vlny endorfinů.Poznáváte to?
Pojďme si trochu přiblížit hlavní faktory, které způsobují právě tyto příjemné pocity.
Fyzická uvolněnost- Pokud plaveme v klidné vodě bez proudů a máme vychytanou techniku kopu, naše pohyby se po chvíli zautomatizují. Svalová paměť funguje skvěle a po pár ponorech zjistíme, že pohyb pod vodou je pro nás skoro tak přirozený, jako na hladině. Do trimu sklouzneme bez sebemenšího zaváhání, naše tělo se přizpůsobí pozici. Pocit jistoty, stability, známého, opakující se fyzické aktivity. Cítíme se sebejistě, uvolněně, každý pohyb nám dodává novou vlnu energie, svaly pracují podle známého osvojeného vzorce. Na chvíli máme pocit, že se nejedná o poměrně fyzicky náročnou aktivitu.
Dechová kontrola- Dýchání se pod vodou stává vědomým a rytmickým. Právě potápění nás učí regulovat svůj dech, soustředit se na efektivní nádechy i výdechy. Najednou to není mimovolný proces. Vzhledem k tomu, nakolik dýchání ovlivňuje i vztlak, i mírná změna hloubky nám připomene, že náš dech porušil vzorec. Pomalý nádech i výdech působí opravdu relaxačně. Každý svůj nádech i výdech reálně slyšíme. Je to jeden z mála zvuků, které nám dělají společnost. Syčivé šumění automatiky, tlumené hučení bublin. Náš mozek si velmi rychle spojí tyto zvuky s příjemnou aktivitou a naučí se na ně
reagovat uvolněním.
Pocit stavu beztíže- Tento pocit jsem zmiňovala už několikrát. A i po několika letech, které uběhly od mého prvního ponoru, stále tento stav vnímám jako vrchol relaxace. Psychologický trik funguje. Naše tělo se "zbaví váhy" a zároveň i tíhy v mysli.
Čas a klid na to, si "všechno promyslet"- Když se vydávám na jeden z mých relaxačních ponorů, mnohdy je důvod mnohem hlubší, než "jen" uvolnění. Jsou dny, kdy potřebuji učinit vážné rozhodnutí, promyslet si situaci, vyčistit hlavu. A právě pod vodou nacházím ten čas pro sebe. Bez rušivých vlivů, bez podnětů, které odvádí mou pozornost. Právě při potápění jsem vyřešila spoustu dilemat, dospěla k důležitým závěrům a téměř vždy se vynořila s jasným plánem a čistou hlavou. I když mě to několikrát stálo hodiny pod hladinou 😃
Jak tedy na to?
Najděte si klidné, ideálně dobře známé místo. Může to být bazén, ale i volná voda.
Najděte si parťáka, který je podobně nastavený a má stejný cíl ponoru. Sólo potápění nedoporučuji!
Pečlivě si nachystejte výstroj. Naplánujte si ponor. Dbejte na bezpečnost. Uložte si do paměti čas, který můžete věnovat meditaci a všechna pravidla bezpečnosti při ponoru. Zautomatizované postupy v podvědomí Vás nebudou rušit, nebojte.
S výdechem se ponořte pod hladinu. Už od začátku se soustřeďte na dech.
Kopejte pomalu, uvolněně, plynuje. Není kam spěchat, tento ponor není závod, ani nám nejde o to, vidět co nejvíce.
Pečlivě sledujte reakce svého těla.
Nezapomeňte mít stále přehled o ponoru i parťákovi!
Dopřejte si klid i po vynoření. Nemusíte hned běžet skládat výstroj. Nechte si zážitek v klidu doznívat.
Z vlastní zkušenosti vím, že potápění má velký vliv na psychiku samo o sobě. Když si klasické ponory proložím jedním relaxačním, účinek je až překvapující. Stresu máme v životě každý plno. A potápění je velmi efektivní způsob, jak ho odbourávat a ventilovat. Izolace a ticho nám pomáhají uvědomit si své emoce, navodit soustředění. Po každém ponoru dokážeme více pochopit své reakce a prožívání.
Nejvíce mě překvapilo zjištění, že dechové cvičení, které nevědomky provádíme při ponoru, lze aplikovat i ve stresových situacích nad vodou. Zkuste díky dobře známým nádechům a výdechům, něco "rozdýchat". Je to vážně super! Několikrát to zabránilo prudké hádce! 😀 Sebeovládání dává potápění 10/10.
Sem tam si obohatit potápěčšké zkušenosti i tímto druhem ponoru je za mě skvělý způsob, jak své dovednosti posunout na vyšší level. I díky potápění nacházíme rovnováhu, kterou v našich životech tolik potřebujeme- a občas jí téměř ztrácíme. Mě osobně potápění stáhlo zpět na pevnou zem ve chvíli, kdy jsem balancovala na hraně. Buďte trpěliví, získejte pod vodou jistotu a potápění Vám to mnohonásobně vrátí. 🩵