Když dusík stoupne do hlavy- Dusíková narkóza

Potápění je sport, který vyžaduje naprosto čistou hlavu. A bohužel to není jen o schopnosti zachovat klid a rozvahu. Spojení "čistá hlava" má v potápění víc doslovný význam, než by se mohlo zdát.

Jak je to možné?

Dusík je inertní plyn, což znamená, že při běžném atmosférickém tlaku, na který jsme zvyklí, na nás nijak zvláštně nepůsobí. Co se však stane, když dýcháme dusík pod zvýšeným tlakem? Dusík tvoří až 78% vzduchu. U hladiny moře dosahuje tlak vzduchu hodnotu jedné atmosféry (to znamená, že parciální tlak dusíku je zde 0,78), zatímco v hloubce 10 metrů dýcháme vzduch pod tlakem dvou atmosfér, což znamená i dvojnásobnou hodnotu parciálního tlaku dusíku. A co z toho vyplývá? Dusík pod takto zvýšeným tlakem…Nám stoupne do hlavy!

Pod zvýšeným parciálním tlakem se při vdechování dusíku začnou projevovat příznaky, které běžně pozorujeme například u anestetik, alkoholu, nebo jiných omamných látek. Ano, čtete správně. Dusík dokáže způsobit stav, který se ze všeho nejvíc podobá opilosti. Zní to zábavně, že? Realita bohužel tak vtipná není, protože i když v tomto stavu často zažíváme pocity eufórie, zároveň se zhoršuje náš úsudek, zpomalují reflexy, zhoršuje se orientace a logické uvažování. U někoho dokonce způsobí dusíková narkóza stav úzkosti a stresu. A to pod vodou fakt nechceme 🙂. Citlivější jedinci mohou první příznaky cítit už v hloubce 20-30m. Pozor, nejde o otravu dusíkem, ale o účinek zvýšeného parciálního tlaku.

Někdo tento stav označuje jako "Martini efekt", což je velmi trefné. Každých cca 10m hloubky, je jako vypít pohár Martini na prázdný žaludek. S rostoucí hloubkou se efekt zvyšuje.

Tento jev nejlépe popisuje Meyer-Overtonova hypotéza. Dusík, který je lipofilní, se při zvýšeném tlaku rozpouští v tukových obalech nervových buněk v mozku a narušuje přenos nervových impulsů.

Narkotický účinek plynů závisí na jejich rozpustnosti v tucích, která se u jednotlivých plynů liší. Hélium má velmi nízkou rozpustnost v tucích, proto má slabý narkotický účinek- sláva Trimixu! Nejvyšší rozpustnost v tucích i za normálního atmosférického tlaku má xenon. Je to téměř ideální anestetikum, a proto se hojně využívá v medicíně. Dusík naštěstí působí narkoticky jen pod vyšším tlakem.

Mezi hlavní rizikové faktory vzniku dusíkového opojení patří fyzický stav (únava, dehydratace, tepelný nekomfort) a psychický stav (stres, úzkost). Riziko vzniká i při nedodržení bezpečných postupů (správná směs, plán ponoru) a náročných podmínkách (tma, špatná viditelnost, chladná voda…).

Jak ale předejít tomu, aby jsme se pod vodou "opili"? A ne, nebude to rada typu: "Nepotápějte se do hloubky větší než…"

Základ je správná směs. Čím více dusíku ve směsi nahradíme jinou složkou, tím lépe. Ať už se jedná o Nitrox (část dusíku nahradíme kyslíkem), nebo Trimix (hélium). Vždy používáme standardizované směsi, žádné vymyšlené "shitmixy"😃. Ano, na vymyšlené mixy mám vlastní slovo! 😃

Do vody bychom měli chodit jen tehdy, když se cítíme psychicky i fyzicky naprosto v pořádku. I lehká únava prudce zvyšuje riziko, že nám hlava pod vlivem dusíku vypne. Správná hydratace a žádný alkohol před ponorem, jsou samozřejmostí. Nikdy nepřekračujte hloubku, na kterou máte výcvik a vždy dodržujte plán ponoru. I malé zaváhání a touha pokořit číslo na počítači, je zbytečné riskování.

Když už nás dusík vyřadí z provozu, co dělat? Ano, stane se. Dovolená, kde není možnost foukat směsi dle přání, opakované ponory, únava… to je typický scénář.

Řešení je snadné. Ve chvíli, kdy pocítíme, že naše reakce nejsou standardní a něco s námi není v pořádku, je třeba upozornit parťáka(y) a vystoupat o pár metrů výše. Dusíková narkóza je plně reverzibilní, po výstupu do menší hloubky účinek mizí. Základ je nenechat to zajít natolik daleko, že by jsme bublinkami krmili ryby, nebo ztratili vědomí. I když se zrovna Vy cítíte dobře, stále sledujte zbytek teamu a všímejte si neobvyklého chování. Každý jsme jiný a zatímco někdo má čistou hlavu i při hlubších ponorech, někoho dusík položí i v relativně malé hloubce.

Důležité je zmínit i to, že podobné příznaky může způsobit i zvýšený CO₂ (např. při špatném dýchání, hyperventilaci, námaze) a hypoxie u technických směsí. Je nutné situaci nepodceňovat a zamyslet se nad možnými příčinami těžkostí.

Mám zkušenosti s dusíkovou narkózou?

Asi Vás logicky tato otázka napadla. Skoro všechen volný čas trávím pod hladinou. Takže ano, i já jsem se několikrát vznášela pod vlivem "Martini efektu". Bohužel jsem zrovna ten typ, který když ztratí kontrolu nad svou hlavou, způsobí mu to neklid. Začnu vše kontrolovat, počítat- což mi nejde tak rychle, jako jsem zvyklá… A v jisté chvíli přestanu zvládat oddělovat dýchání nosem a pusou. Naštěstí jsem se naučila včas rozeznat první známky opojení. Když začnu slyšet svůj dech hlasitěji, automaticky chytám nos, abych si nedýchala do masky a signalizuji parťákům, že stoupám. Ráda bych řekla, že dusíkové opojení není můj případ, ale i mě párkrát za život potkalo. Nebudu lhát. Důležité je vědět, jak naše tělo reaguje, včas rozpoznat první známky opojení a nevrhat se do hlubin bez správné směsi, teamu a pevného plánu.

Dusíkové opojení se může zdát vtipné, ale ve skutečnosti je to poměrně velké riziko. Když se hlava stane naším nepřítelem, ponor se stává nebezpečným. Spousta lidí si vypěstuje přirozenou toleranci k dusíku a nepůsobí na ně tak rychle a tak silně, ale myslete na to, že stačí jen nebýt trochu ve své kůži a opojení udeří v plné síle. Zvyk neznamená imunitu. A i stejný člověk na stejném ponoru, může reagovat pokaždé jinak.

Martini patří do poháru po ponoru. Pod hladinou se tomuto efektu raději vyhneme. Dusíková narkóza sama o sobě obvykle nepředstavuje přímé ohrožení života, ale následky mohou vyústit v opravdový problém, v krajních případech potápěčskou nehodu. Je potřeba si to uvědomit, než se vydáme vstříc podvodním dobrodružstvím.

Tak bezpečné ponory!

Máte zkušenosti s dusíkovým opojením? Neváhejte mi napsat. 🙂