Potápění je nádherný sport, který uklidňuje naši mysl a přináší do našich životů nové obzory. Ale především spojuje lidi, kteří by se v běžném životě možná nepotkali. A vznikají tak úžasná přátelství.

Tento článek není o mě a o mých zážitcích. Tento článek je o Vás, mých úžasných potápěčských přátelích. V tomto článku má hlavní slovo 8 skvělých potápěčů a inspirativních lidí.

Tak pojďme na to!

1. Začátky a motivace

Co tě přivedlo k potápění?

Martin: Detský sen, kríza stredného veku a akcia na OWD kurz.

Dávid: Ponor na skúšku, ktorý som sám vybral ako darček k narodeninám. S potápaním som sa nikdy predtým nestretol a toto bola príležitosť vyskúšať niečo nové a nepoznané.

Ferri: Spolu s kamarádem z hokeje nás na to navedl náš známý instruktor.

Peter G.: Kam čert nemůže, pošle ženu. Takže tehdejší partnerka. Samozřejmě to bylo něco, co jsem už delší dobu chtěl zkusit, protože jsem rád šnorchloval... To jsem ovšem netušil kam to povede a co to bude stát (čert vs. já - 1:0)

Stano: Využitie voľného času počas dovolenky inak ako vylihovaním na pláži.

Himalaya Spirit: Nakoľko som v mladosti nadšene hltal cestovateľskú literatúru a filmy (zväčša na rakúskej televízii) o horách a zároveň ma fascinovali príbehy J. Cousteau, vtedy mi tieto dva svety pripadali tak úžasne a zároveň tak nedostupné ako Mars. Spočiatku to boli hory, osud mi to akosi prirodzene vložil do vienka (narodil som sa 14.8 výročie založenia Jamesu). Môj entuziazmus patril v prvých desaťročiach života horám. Až ma niekoľko udalostí ktoré nemá zmysel rozvádzať prinútili hľadať nové výzvy, a tak som sa vo veku 48 rokov dostal k potápaniu.

Dušan M. : Vždy som mal rád vodu a pozorovanie sveta pod hladinou.

Laco: Do potápania som sa takpovediac narodil. Môj otec bol inštruktorom potápania a tak už od plienok som kolená svojich dupačiek dral na podlahe potápačského klubu Poseidon v Komárne.

Jaký byl tvůj první ponor a jak na něj vzpomínáš?

Martin: Intro ponor na dovolenke, úžasný zážitok, absolútne som netušil čo sa deje a ako celá výstroj funguje.

Dávid: Prvý ponor bol v bazéne. Prekvapila ma hmotnosť výstroja a neveril som, že neklesnem rovno ku dnu ako kameň. Prístup divemastera bol vynikajúci. Venoval sa iba mne a prešli sme aj niektoré základné cviky.

Ferri: Můj první ponor byl na lomu Bořená hora 2014 a pamatuji si jen, že jsem lítal nahoru a dolu jako balónek. 😃

Peter G.: Guláška, supr spolužáci kurzanti. A bylo to boží! Cítil jsem se jako pořádný husťák, že je ze mě potápěč…

Stano: Niekto by povedal, že luxusný. Indický oceán, útes s morským životom a korytnačkami.

Himalaya Spirit: Nakoľko bol na Guláške -tak dosť studený.

Dušan M. : Bolo to na začiatku sezóny po dlhej zime a voda na Guláške mala 7 stupňov. Trochu málo na mokrý oblek, ale aspoň sa ukázalo skutočné odhodlanie budúcich potápačov.

Laco: Môj prvý ponor, ak sa to tak dá nazvať, sa odohral v priesakovom kanále pri Gabčíkove a pamätám si ho ako by to bolo včera. Mal som 10 rokov a sprevádzal potápačov. Po tom ako môj otec ukončil ponor tak si zvliekol výstroj, nasadil mi masku a do úst dal automatiku Poseidon Cyclon 5000. Môj otec držal fľašu a ja som si len tak pocuckával na hladine . Keď sa však nado mnou zavrela hladina, objavil som nový svet, ktorý mi učaroval hneď na prvýkrát. Pred tým tak nudná hladina vody skrývala úplne iný a nový svet....bolo to proste magické, vzrušujúce a upokojujúce zároveň. Po ponore som bol tak premrznutý, že mi nevedeli vybrať automatiku z úst.

Kdo nebo co tě nejvíc inspirovalo pokračovat?

Martin: Chuť vrátiť sa pod vodu, dozvedieť sa viac aj o teórií a technike.

Dávid: Bol to práve divemaster na prvom ponore. Povedal mi, že by bola veľká škoda v potápaní nepokračovať, keďže základné cviky mi išli dobre. Spojilo sa to s pocitom ticha a nového nepoznaného prostredia, ktorý som pri prvom ponore mal, aj keď to bolo iba v bazéne.

Ferri: Viděl jsem na lokalitách ty velký kluky s dvojčatama a sucháčem, a to jsem si řekl, že jo, to musím umět taky.

Peter G.: Tady budu možná trochu sebestředný, ale láska k potápění ve mě rostla přirozeně s každým dalším ponorem. Chtěl jsem být lepší, být tam dýl, chtěl jsem jít hloubš (ano, zpetně hodnotím, že jsem se choval trochu jako idiot, holt ego). Samozřejmě jsem vzhlížel k "těm frajerům s dvojčatama" - všechno černé, vypadali drsně a jejich příhody byly taky drsné jako šmirglpapír. Pak jsem prohlásil, že mě rybičky a rekreační potápění bohatě stačí... a za rok si pořídil sucháč, pak dvojče, pak první S80 stage na deco plyn, pak první S40 na kyslík a světlo a jiné ploutve a pak ještě jiné ploutve a další světlo, cívku, druhou cívku, buben a tak dále a tak dále. Aktuálně to bude rok a půl co jsem si pořídil rebreather :D A ano, pokukuju po druhém rebreatheru a skútru.

Stano: Moja túžba vidieť a dostať sa tam, kam sa ako nepotápač nedostanem.

Himalaya Spirit: Možnosť v nádhernom prostredí aj vo vyššom veku posúvať svoje možnosti a objavovať nové.

Laco: Najviac ma inšpirovalo asi to vzrušenie z objavovania nového sveta a spoločný čas s otcom. Neskôr, keď som opustil rodné Komárno a presťahoval sa do Bratislavy, tak som svoju motiváciu opäť našiel v podobe nežného blonďavého dievčaťa, ktoré zvládalo tie najťažšie ponory s prstom v nose a keď som ju videl pod vodou, tak som si vravel " to chcem vedieť tiež".

2. Oblíbené destinace

Máš vysněnou destinaci, kam by ses chtěl potopit?

Martin: Nie, snažím sa užiť si každý ponor.

Dávid: Truk Lagoon.

Ferri: Kdysi jsem četl knihu o vraku Andrea Doria, tak tam bych chtěl. A ještě do Francie do Normandie, kde probíhalo vylodění za druhé světové války.

Peter G: Mám hned 4 :) 1) Hranická propast, máme to pod nosem, je tam skvělá parta potápěčů a budu-li moct jim přispět svoji troškou do mlýna výzkumu, nebo pomocných prací, tak se tam hrozně rád podívám. 2) Jeskyně Plura v Norsku - dost na mě zapůsobil film "Diving into the unknown" o potápěčské nehodě, která se tam stala. 3) Důl Ojamo ve Finsku - ten je prostě úchvatný no a 4) jeskyně Orda v Rusku, ale tam to bohužel asi hned tak nepůjde.

Stano: Chuuk Lagoon.

Himalaya Spirit: Ano, Bikini atoll.

Dušan M. : Bajkal.

Laco: Mojich vysnených destinácii je viac, no strašne rád by som videl Mexické cenoty či potápal s veľkým bielym žralokom.
 

Jakou nejzajímavější lokalitu jsi navštívil?

Martin: Nočný ponor vrak Thistlegorm a jaskyne v Mexiku.

Dávid: Najviac mit utkvel v pamäti vrak bombardéra B17 na chorvátskom ostrove Vis.

Ferri: Nejraději mám asi ostrov Gozo u Malty. Jezdím tam pravidelně už 10 let a miluji to tam.

Peter G.: Za mě jednoznačně jeskyně Jánoš Molnár pod Budapeští. Nádherná jeskyně s termální vodou (teplo!) a perfektníma prostorama. Jenom škoda, že tam je dost přecpáno. Ještěže tady máme i důl Hraničná, který je taky úžasný! Krásné zážitky mám ale i ze spolupráce s ČT, kdy jsme se dostali na místa, kde se normálně potápět nesmí a byli jsme tam vpuštěni pouze pro potřeby natáčení dokumentu.

Stano: Salem Express v Červenom mori.

Himalaya Spirit: Nemožno povedať, ktorá lokalita je najzaujímavejšia - možno sa potápať v nenápadnom plytkom jazierku so zaujímavými rybkami či rašelinovými útvarmi, ako aj v veľkej hĺbke ku krásnym vrakom. Rovnako aj vo vysokohorskom jazere alebo jaskyni.  Dôležitý je nielen osobný pocit vnímania krásy, ale aj - a to najmä, s kým tam potápam. Pocit spriaznenosti so svojim buddym je rovnako dôležitý ako lokalita ,v ktorej človek potápa.

Dušan M: Každá bola niečím zaujímavá, preto som tam išiel. Všade kde sa dá ponoriť pod vodu je niečo zaujímavé.

Laco: Pre mňa najzaujímavejšia destinácia bola návšteva vraku Thistlegormu v roku 2005, kde mi otec splnil dlhoročný sen a ja som mohol chytiť svoj sen holými rukami. Na druhom mieste je ponor v jaskyni Molnár Jánoš v Budapešti.

3. Zážitek a emoce

Zažil jsi někdy pod vodou okamžik, na který nikdy nezapomeneš?

Martin: Prvý nočný ponor, prvý ponor v uzatvorenom priestore.

Dávid: Je to v spojitosti práve s B17 a bol som očarený pokojom, ktorý vládne v prostredí, v ktorom lietadlo leží po tak nepokojnom spôsobe, akým sa tam dostalo.

Ferri: První vrak, první jeskyně a první ponor na kostel na Orlické přehradě.

Peter G.: Mám 2. Můj první noční ponor na Bali za úplňku. Plankton citlivý na tlak, takže když jsme zhasli svítilny, tak každý pohyb byl doprovázen úžasnýma světýlkama jako z Avatara. A když jsme svítilny opět zapli, kroužilo kolem nás obří hejno ryb. Neskutečný zážitek. No, a pak nikdy nezapomenu na potopený tanker Fu Shan Hai na Baltu, kde jsem málem zůstal, ale nezůstal :).

Stano: Na každej lokalite, kde sa stala námorná nehoda a pri ktorej prišli o život ľudia.

Himalaya Spirit: Áno, na oslave mojej 60. Strelili sme s dobrými priateľmi fľašu šampanského na krásnom vraku.

Dušan M.: Prvý nočný ponor s kŕmiacimi sa mantami na Maledivách. Ale aj ich čistiaca stanica na Nusa Penida bola pekná...

Laco: Nikdy nezabudnem na zážitok, keď sme s otcom doslova liezli po lane k vraku Thistlegormu - kvôli silnému prúdu. Na ten moment, keď som uvidel celú jeho krásu. To čo som predtým videl iba v dokumentoch a fotkách, to o čom som tak dlho sníval, tak ten pocit mi takpovediac vyrazil automatiku z huby ... :-)

Jaký vodní živočich tě nejvíc okouzlil?

Martin: Chobotnica.

Ferri: Já na ty rybičky moc nejsem, ale asi Měsíčník.

Peter G.: Miluju manty. Jsou majestátní, zábavné a jednoduše krásné.

Stano: Chobotnica.

Himalaya Spirit: Žralok.

Dušan M: Manta.

Laco: Živočích je jednoznačne žralok. Je to pre mňa úplne dokonalý tvor. Nádherný, majestátny, desivý a hlavne nie moc pochopený. Kde v iných budí hrôzu, tak vo mne budí úžas a som fascinovaný jeho dokonalosťou .

4. Výzvy a zkušenosti

Jaký byl tvůj nejtěžší ponor a proč?

Martin: Tréning práce so stage fľašou, nešlo to na začiatku.

Dávid: Najťažší ponor som mal na vraku Haven. Bol hlavne náročný fyzicky – OC, 4 Stage a skúter. Do toho sme mali menšie vlnobitie a prúdy. Aj tak to bol ale jeden z mojich najkrajších ponorov.

Ferri: Nejtěžší ponor- já ani nevím, ale když se někomu blízkému přihodí nehoda a musí do nemocnice, to je vždy extrémně těžké. Zažil jsem to 2x a není to nic příjemného, naštěstí to vždycky dobře dopadlo.

Peter G.: Nejtěžší ponor byl asi ten již zmiňovaný Fu Shan Hai na Baltu. S čerstvě dokončeným kurzem technického potápěče jsem těch zkušeností zas tolik neměl a nastala tam dost nepříjemná krizová situace, kdy jsem málem podlehl panice. Díky tréninku jsem to nakonec nějak zvládnul a cestu ven v nulové viditelnosti našel. Bylo tam pár příšerných momentů, na které když si vzpomenu, tak mi naskočí husina i takto po letech. Po tom ponoru jsem chtěl s potápěním seknout. Vydrželo mi to den, nebo dva a zase jsem byl ve vraku. Ale přiznávám, že jsem pak ještě dlouho byl extrémně opatrný, až úzkostlivý.

Stano: Každý hlboký ponor je pre mna náročný (40m a viac).

Himalaya Spirit: Ponor vo Vysokých Tatrách, dlhý nástup, zle počasie (len počas nástupu k ponoru napadlo cca 10 cm snehu).

Dušan M.: Prvý trimixový ponor po ukončení kurzu, kedy sa kvôli silnému prúdu nedalo udržať na výstupovom lane a museli sme počas dekompresie driftovať cca 30 minút na bójke a dúfať, že keď sa vynoríme, bude tam loď, ktorá nás vyzdvihne.

Laco: Nedá sa povedať, že by som zažil nejaký najťažší.. áno boli situácie kde mi nebolo všetko jedno, no stále nemôžem povedať, že to bol ten najťažší a pevne verím, že taký ani nezažijem.

Zažil jsi někdy pod vodou krizovou situaci – a co sis z ní odnesl?

Martin: Áno, nikdy nič nepodceňovať, pomáhať si navzájom.

Dávid: Najzávažnejšia sa mi stala na Čiernej vode, keď som už bol certifikovaný rekreačný potápač a mal som za sebou aj zopár desiatok ponorov. Dostali sme sa s buddym do nulovej viditeľnosti. Ja som mal na sebe ešte jacket, kde boli odhoditeľné vrecká so závažím, ale rúčky vreciek trčali do priestoru. V nulovej viditeľnosti sme sa okamžite s mojím buddym stratili, ja som sa tými rúčkami zamotal do lana, ktoré je dole natiahnuté, a nevedel som sa pohnúť ani dopredu, ani dozadu. Zaprel som sa rukami a z celej sily kopol – našťastie sa to uvoľnilo a okamžite som začal stúpať voľnou vodou, postup, ktorý sa normálne učí iba ako možnosť núdze. Tak to aj dopadlo. Najskôr som chvíľu stúpal a potom klesal, snažil som sa nevyletieť na hladinu. Odniesol som si, že s dobrým výcvikom, výstrojom a postupmi je potápanie oveľa bezpečnejšie a zábavnejšie. Od tohto momentu som začal hľadať spôsob ako zlepšiť moje potápačské schopnosti. Našiel som to pri technickom potápaní, kde sa na tieto veci kladie veľký dôraz.

Ferri: Třeba jsem se na Slapech zamotal do linky a nemohl jsem najít, kde jsem chycený. Důležité je, aby krizová situace nepřerostla v paniku, a pak se dá vyřešit.

Peter G.: Těch krizovek bylo několik. Od takových těch nevědomých, kdy jsem jako začátečník v Egyptě asi 15 minut plaval se smrtelně jedovatou Homolicí síťkovanou v holých rukách, přes zamotání do vlasců, přivřených flašek, atd... až po zmiňovaný Fu Shan Hai. Odnesl jsem si z toho jednoduché pravidlo. Nebo spíš 3: Potápěj jen to na co máš a na co jsi nachystaný. Potápěj s dobrým parťákem. A zachovej klid.

Stano: Len drobné závady, ponaučenie (vystroj musíš mať v 100% stave, nikto to za teba nespraví).

Himalaya Spirit: Áno,  keď sa mi v Mexiku v jaskyni stratil na cca 5 min buddy. A čo som si odniesol ? Nikdy nepodliehať panike. Dokonalá komunikácia, dokonalý nácvik krízovej situácie. Stalo sa to tak, že keď sme robili jump, som si neuvedomil, že moja ruka, ktorou som mu dával signál " spravím jump a potom pokračujeme ešte 5 min ďalej a potom točíme", je pod haloklinou. A on tento signál nevidel. Videl len koniec signálu - točíme. Logicky sa otočil a začal postupovať smerom k východu . Ja som dokončil jump a keď som sa otočil... videl som len tmu…

Laco: Krízovek bolo viac a z každej jednej si človek zoberie ponaučenie. Stále je čo zlepšovať - či už tréningom , alebo výstrojom. Nikdy nemôžeš veriť, že mne sa to nestane a musíš byť pripravený na neočakávané. Hlavne chladnú hlavu a s rozumom.

Co ti potápění dalo i do běžného života?

Martin: Všetko sa dá zvládnuť ak máš čo dýchať, viac sa tešiť a užívať si každú chvíľu, držať sa správnych ľudí.

Dávid: Pocit pokoja, ktorý zvyčajne ešte pretrvá 1–2 dni po ponore.

Ferri: Asi hodně super kamarádů a legraci. Ty běžný kecy o pokoře a odříkání, asi zmiňovat nebudu 😃.

Peter G: Spoustu parádních vzpomínek, partu kamarádů a asi to řešení krizových situací. Býval jsem dost vznětlivý a pořád jsem trochu horkokrevný, ale jakmile řeším krizovou situaci nebo problém, snažím se jednat maximálně klidně a pragmaticky.

Stano: Schopnosť lepšie zvládať krízové situácie.

Himalaya Spirit: Sebadôveru.

Laco: Do bežného života mi potápanie dalo veľa. Na základnej škole som ťažil s poznatkov fyziky, chémie , matematiky aj anatómie v biológií. Dalo mi pokoj, miesto kde sa dokážem uvoľniť a psychicky zrelaxovať a nabrať sily. No a hlavne mi dalo prácu snov, keďže pracujem v potápačskom obchode.

5. Komunita a slova na závěr

Co máš na potápěčské komunitě nejraději?

Martin: Úžasní ľudia, súdržnosť a vzájomná pomoc.

Dávid: Najradšej mám, že si tykáme. Všetkých nás spája náročná a časovo veľmi neefektívna aktivita, ktorú by inak človek nerobil, keby ho absolútne neočarovala.
 

Ferri: Super partu.
 

Peter G.: Stejně jako v jakékoliv jiné komunitě, je tady spousta skvělých, ale i ne zas tak skvělých lidí. Asi nejraději mám fakt špičkové potápěče, kteří ovšem už dávno hodili ega za hlavu a neváhají poradit, pomoct, nebo jen tak posedět a pobavit vtipnýma historkama a člověk se s nima prostě cítí skvěle. Přesně tito lidé tu komunitu budují a posilují.

Stano: To, že vedia porozumieť o čom to po ponore rozprávam.

Himalaya Spirit: Spolupatričnosť, žiaľ sa postupne z komunity vytráca.

Laco: Na potápačskej komunite milujem, že väčšinou sú to ľudia trafený rovnako ako ja , väčšinou si všetci tykajú a neskutočne sa mi páči keď si vymieňajú príbehy a poznatky zo svojich ciest a ponorov.

Kdybys mohl potápění doporučit jednou větou, jak by zněla?

Martin: Skús a uvidíš, nedá sa to opísať.

Dávid: Skús to – je to úžasné.

Ferri: Je to prostě super, kdo nezažije nepochopí.

Peter G.: Úplně jednoduše: Potápění je nádherný sport a dá se říct, že až životní styl, který tě přivede na místa, která si nedokážeš ani představit, při kterém poznáš spoustu zajímavých lidí, živočichů, rostlin i šutrů a kolikrát si sice hrábneš na dno fyzických i mentálních sil, ale na druhou stranu je to vyváženo často až extatickýma pocitama radosti a úžasu, přitom všem je to ale skvělý relax pro hlavu, tělo i duši. Jednoduché jako facka :D. 

Stano: Ak sa chceš posunúť a vystúpiť zo svojej komfortnej zóny, začni potápať!!

Himalaya Spirit: Sprav to a budeš šťastný.

Dušan M.: To už predo mnou povedal Cousteau : "Človek od narodenia nesie na svojich pleciach tiaž. Je prikovaný k zemi. Ale stačí mu ponoriť sa pod hladinu a je slobodný. Nadnášaný vodou môže letieť ktorýmkoľvek smerom – hore, dolu, do strany - iba pohybom ruky. Pod vodou sa stáva archanjelom".

Laco: Ak chceš spoznať nový svet a zažiť stav beztiaže, no nie si astronaut, tak ponor hlavu pod hladinou vody a budeš môcť skúmať svet zázrakov ako Alica v ríši divov...

Osm rozdílných lidí, osm rozdílných potápěčů. Ale všechny spojuje láska ke světu pod hladinou. Každý jeden jejich příběh a zkušenost, je pro mě obrovskou inspirací. A věřím, že jste v jejich slovech našli inspiraci a radost i Vy. 🩵

Velké poděkování patří nejen Martinovi, Dávidovi, Ferrimu, Peterovi, Dušanovi, Himalayovi, Stanovi a Lacovi, ale i Vám ostatním, kteří mě dnes a denně motivujete a inspirujete. V potápění, v životě a v neposlední řadě v psaní tohoto blogu. 
Kdo by se chtěl zapojit v dalších rozhovorech, neváhejte se přihlásit. Budu moc ráda.
 
A ještě jednou velký dík, za úžasná slova, kluci! 🩵